Zrození Velké medvědice

  • Domů
  • Download
  • Sociální sítě
  • Features
    • Lifestyle
    • Sports Group
      • Category 1
      • Category 2
      • Category 3
      • Category 4
      • Category 5
    • Sub Menu 3
    • Sub Menu 4
  • Contact Us
Příběh naší malé Amazonky. Se začal psát ještě předtím než se vůbec narodila... A přestože jsem do dnes nepochopila, čím mě tato bytost provedla do teď a je ve hvězdách, co si pro nás nachystala do budoucna. Tak i tak se rozhodla k nám přijít velmi záhy po nejmladším synovi...

Tohle těhotenství bylo zcela jiné, než všechny předešlé - pro všechny bylo velkým překvapením, včetně mě a to nejen protože jsem myslela, že se mi vrátil cyklus, ale taky protože na gynekologii mi oznámili, že tam s velkou pravděpodobností měli být děti dvě. 😱 Naše princezna je totiž děťátkem, které si nejenže zvolilo absolutně od začátku svojí cestu, ale také i velmi silnou bytostí. Bylo na ní - jestli to vzdá jako ta druhá dušička, nebo jestli se rozhodne vytrvat a to i přes to, že jsem volbu nechala na svém těle a na ní bez podpůrných chemických koktejlů na udržení těhotenství. A tak jsem musela ujít kus cesty s přijetím, s plány, s otevřeností i se zklamáním, ale i dalšími záležitostmi.

Stejně tak, že naše malá bytůstka dostala informace různých energií skrz dotek bříška od mých kolegyň z mého dulího studia, které mě v rámci učení se různých druhů péče o těhotné měly možnost krásně opečovat. A ještě posdílet energii našeho ročníku, která mě i malou provázela po celý čas porodu. 🙏 Navíc sama jsem vnímala jako moc mě to studium ovlivnilo v rámci přípravy na tento porod. Cítila jsem se připravená nejlépe, jako nikdy předtím.

První vlnky přišly kolem půl 3 ráno, ale daly se zvládnout a já se snažila odpočívat. Nechtěla jsem opakovat obrovskou intenzitu jako u předchozího porodu od úplného začátku. A protože jsme měla v hlavě myšlenku, že pokud to bude porod, tak si potřebuju co nejvíc odpočinout, abych to zvládla. To byl právě tentokrát můj velký strašák - jedno malé dítě, které mělo náročné období a já k němu v noci vstávala, jelikož bylo plačtivé i v noci. Uf. Pospávala 💤 jsem takhle asi přes 2 hodinky, než než jsem dala vědět kolegyni dule a porodní asistentce, že se něco děje a aby počítaly s odjezdem. Následně jsem zase zalezla do postele, než už jsem v posteli nemohla zůstat... Snažila se vlny rozchodit a prodýchat, hlavně tak, abych nevzbudila děti. Ale šla jsem si už pro psychickou podporu od muže skrz dotek 🤝, zatímco on zdárně spal vedle Fínka. Nakonec jsem se zase zvedla a odešla zkontrolovat telefon kvůli porodnímu týmu.

Bylo skoro půl 7, kdy jsme zjistila, že mám od porodní asistentky zmeškaný hovor 📞 a tak jsem jí rovnou volala zpět. Už jsem se dostávala do stavu, kdy jsem cítila, že vlny sílí, ale nebyla jsme si jistá, jak jsou dlouhé, ani jak jsou často. Na tohle jsem nikdy úplně nebyla a tentokrát jsme nebyla schopná to vůbec nějak odhadnout. Bylo zvláštní, že porodní asistentka působila do telefonu, že jsme ji nevzbudila a byla mnohem tišší 🤫 než obvykle. Pochopila jsem až záhy, že je už nějakou dobu vzhůru - je u jiné rodící ženy a máme se domluvit s Martinou... Byl to pro mě docela šok. Na poslední kontrole (kde jsme se viděly a bylo to dva týdny před porodem) mi totiž sdělila, že čeká už jen na mě s porodem a tak se s tím, že by nedorazila vůbec nepočítalo. 😱 Ale že prý zkusí pár svých kolegyň, jestli by některá z nich mohla dorazit místo ní. Jednu jsem neznala ani podle jména, s další jsem se občas potkávala v Praze na poradnách a další mi dala před rokem nějaké rady ohledně RL a matriky, se kterým byl "problém". No a poslední nepřipadala v úvahu kvůli ztrátě důvěry na osobní úrovni.

V hlavě mi tedy jeli různé scénáře, jestli budu rodit s jinou porodní asistentkou, budu sama, nebo bude pouze dula, nebo jestli nejet do porodnice 🏥, kde bych stejně byla sama (minimálně po dobu než by přijela Marťa) a co všechno by se tam mohlo zase stát. Zároveň jsem si chtěla ještě odpočinout (už delší dobu jsem byla hodně unavená a ještě nastydlá) a být v klidu, ale rozhodla jsem se nakonec pro vanu 🛁, jestli se něco změní a není to jen trénink. Mezitím, co se připravovala vana a já do ní vlezla s myšlenkou a vzpomínkou na poslední porod, že se budu cítit lépe a budu i v teple, tak jsme volali Martě. 📞

Marťa nám po telefonu zhodnotila situaci, jak často jsou vlny ⌛ a jak to zvládám. Nakonec nám oznámila, že pokud nepřijede porodní asistentka, tak že nepřijede, jen pokud bychom se rozhodli jet do porodnice. Což jsem o tom velmi maloučko začala uvažovat, jen kvůli tomu, abych měla u porodu někoho, kdo ví co má dělat, aby mi pomohl s určitým typem bolesti a kdo mi dodá tu podporu, kterou bych doma s dětmi bez pomoci těžko měla (zvlášť při té silné únavě, kterou jsem v době porodu trpěla). Ale ohledně pocitů jsem zažívala zklamání, že budu muset zase do porodnice, kde samotná rodička může schytat rutinu a personál blbce či cokoliv jiného bez možnosti bránit se. Pak i to, že mě můj porodní tým nechal na holičkách. Ale i pochopení ochrany Marti a jejího klidu. A obavy z toho, jak to mám úplně sama zvládnout... Směs všelijakých pocitů a pohrávání si s různými alternativními plány, které mi nedodávaly klidu, ale ani mě zcela nerozhodily. Až jsme to víceméně odevzdala, že to nějak dopadne.

Další telefony vyřizoval muž📱, protože já to přestala v lehce napuštěné vaně zvládat a navíc se mi chtělo spát + potřebovala jsem být hodně v teple, takže jsem nakonec vylezla ven a odešla si lehnout na gauč do obýváku. Kuba přese mě ještě dal deku, abych byla v teple a snažil se zatopit v kamnech. Tím spíš, ale celou místnost slušně začoudil.💨 Já se snažila pospávat, myslet na to, aby se mi tělo v klidu otevíralo k porodu a prožívat přicházejí vlny, co nejvíce přijímající. Někdy mezitím jsme dostali informaci, že asistentka nakonec přijede a k druhé ženě dorazí jiná její kolegyně, která s ní bude u porodu. Což zase znamenalo předat informaci Martě, aby dorazila. Byl to celkem blázinec a já moc nevnímal okolí. Vím jen, že po mě lezli děti, že pořád něco chtěli a že mi to vlastně bylo úplně jedno. Já se při tom všem snažila co nejvíc odpočívat a případně ještě trošku vyspat, protože jsem se cítila stále hrozně unavená.
Nakonec po nějaké době dorazila porodní asistentka🩺 a v závěsu za ní i Marťa. Bylo kolem 8 hodiny. Obě se okamžitě daly do práce příprava potřebných věcí a v tichosti zjištění mého stavu a navíc ještě otevření oken kvůli vyvětrání kouře z krbu. Kuba mezitím obstaral děti a odvezl je na hlídání k babičce, najednou bylo velmi znát, že domácnost utichla🤫 a byl klid. Ženy byly trpělivé a nechávaly mě stále ještě průběžně odpočívat, místností se nesl pach ohně z krbu, a z difuzéru i vůně skořice, kterou mám moc ráda. Marťa neustále řešila jestli nemám hlad, nebo nepotřebuju napít. A při vlnách jsem dostala teplý polštářek na bedra pro uvolnění a dodání tepla do těla. Při vlnách mi ho ženy ještě stlačovaly na tlakové body pro větší uvolnění pánve. Bylo to natolik nápomocné, že jsem cítila jen tlak ze svalů, ale bez bolesti. Až se Kuba vrátil sám i bez nejmladšího, to bylo zhruba půl hodina. V tu dobu mi na chvíli projela hlavou myšlenka, kde je Fínek a že jsme se nedomluvili na hlídání všech tří kluků. Ale z toho mě vytrhla nenadálá vlna. Ještě chvíli jsem jen polehávala prodýchávala přicházející a zase odcházející vlny, nechávala se obletovat svým porodním týmem.
Pak nastal čas změnit polohu, aby se porod trochu pohnul, protože takhle bych mohla rodit i několik dní a zbytečně se vyčerpávat. Proto jsem vstala, společně v konsenzu s ženami, ale než se připravilo porodní místo v obýváku, místo ložnice🛏️ kde jsem předpokládala část porodu, přišla silná vlna, která mi podlomila nohy. Ještě, že ke mě přiskočila porodní asistentka, abych se do ní mohla zaklesnout a v klidu se poddat přiblížení našemu miminku. Očividně asistentku celkem překvapila má váha, kterou vzhledem k mě konstitutci nečekala a musela si upravit svůj postoj, aby to celé ustála. Mezitím se konečně přinesla připravená matrace, která celou dobu čekala akorát na tenhle okamžik. Okamžitě jsem si na ni klekla a už jsem jen horko těžko přemýšlela nad tím o co se opřít, ale abych nešla do polohy, která by byla proti gravitaci a miminku. Vnímala jsem, že si toho všimli všichni kolem mě a společně přemýšleli, jak by mi to usnadnili, nebo nějak pomohli. Další vlna, já se akorát zapřela rukama o muže kolem krku s tím, že jsem znovu musela vstát. Pak už jsem neváhala a před další vlnou jsem jen muže zaúkolovala, aby si vzal rebozo, aby to bylo pro oba lepší - já se nebála, že si vykloubim ruce, nebo že spadnu, protože se neudržím a on, aby to ustál. Ženy dál pokračovaly s prací na mých bedrech a nadzvedáváním bříška rebozem. Během té doby jsem se stačila handrkovat s Kubou o tom, jak by měl mít rebozo, aby si neublížil a ustál mou sílu.

Sled událostí dále pokračoval vcelku rychle, protože mi asistentka podvázala bříško velmi pevně šátkem, že jsem jen zašlapala po dechu. Pak to neustále pokračovalo, že při každé další vlně i 3 lidi byli málo. Všichni měli co dělat. Já vnímala obrovskou sílu při každém zapření se o muže, že bych se i čistě dokázala za ruce a rebozo o svého muže zvednout s koleny z matrace. V mysli mi jelo brzdění síly a zklidnění dechu, které jsem měla naučené nejen z kurzu MDI, ale také díky hypnoporodním technikám. Miminko sestoupilo do pánve a já vědomě poprvé za všechny 3 předchozí porody cítila, že tam v pánvi mám hlavičku, i to že se mi tam pohybuje. Velké uvědomění si vlastní anatomie a biomechaniky pánve. Když jsem opět měla šanci si sáhnout na hlavičku miminka, tak jsem poprvé odmítla, protože jsem věděla, že potřebuji vést energii do toho, abych zklidnila dech, netlačila silou pro zbytečné poranění, nechala miminko dorotovat, aby se mohla narodit i ramínka a zbytek. Dobře jsem poznávala ten pocit tlaku a pálení, avšak poprvé jsem se zcela vědomě a odevzdaně (poranění, neporanění) rozhodla překonat strachy, soustředit se na uklidnění a posečkat v klidu bez tlaku, tak dlouho jak naše malé bude potřebovat udělat ty správné pohyby pro porod svého tělíčka. Měla jsem zavřené oči🙈, byla v sobě a dýchala hlubokými výdechy. Ženy byly v překvapené, že miminko má čepičku z plodových obalů, hýbe nosánkem a čeká. Marťa mi stačila udělat fotku, protože tohle není příliš častý jev. Pak už jsem jen ucítila, jak se miminko pohnulo, povolil tlak a miminko vyklouzlo. Rychlá úleva a já si náš malý poklad hned z matrace zvedla do náruče. Konečně. Nebyla jsem po takovém výkonu schopná vstát, Marťa zůstala za mnou pomohla mi se o ní opřít a tak jsem si jen s roztřesenýma nohama k ní napůl sedla. Přiložila si malou, která se okamžitě přisála k prsu k mému velkému překvapení. Ubezpečila jsem Kubu, že je to skutečně holčička👧 a ne další kluk.

Čekalo se už jen na placentu, která se odpoutala celkem brzo i díky tomu, že malá byla tak hladová a ještě že tak, protože jsem cítila, že ze mě teče dost krve. Tak jsem dostala pod jazyk tinkturu z kokošky, která ale neměla takový účinek, jaký bychom si všechny přály. Rozhodně jsem s porodem placenty neváhala. Malou jsem předala do rukou, abych se mohla znovu zvednout na čtyři. A přišlo to, zdálo se mi to že to bylo snadný, protože je venku, jenže mi asistentka řekla, že to placenta ještě není. Pouze sraženina. Okej, tak ještě jednou, s použitím vlastních zbylých sil. Hurá vyšla celá a za ní ještě nějaké sraženiny. Musela se ještě zkontrolovat, jestli je skutečně vcelku a nikde nic nezůstalo. Bohužel já i nadále celkem dost krvácela. Požádala jsem rovnou o placentový koktejl, protože jsem cítila, že potřebuji trochu dodat té síly i zastavit krvácení a vyhnout se tak nezbytnému přejezdu do nemocnice. Zbytek placenty se dal do misky, malá se nechala ještě připoutaná pupečníkem k ní a já se posadila na pohovku společně s malou v náručí. Koktejlem jsem se nechávala prolejvat, dokud se krvácení nezmenšilo na normální poporodní krvácení. Kuba když už viděl, že je vše v pořádku a ženy to se mnou zvládnou, tak odjel pro zbytek naší smečky.


Porodní asistentka mi během té doby vypsala papíry pro matriku a pediatru a rovnou zkontrolovala životní funkce, včetně tlaku a případné poranění. Neustále jsem slyšela že jsem bledá a jestli jsem v pořádku, jestli se mi už nemotá hlava apod. Naštěstí vše bylo lepší, ale sama vstát jsem si netroufla, takže jsem byla ráda, že nic nemusím.
V momentě kdy se Kuba vrátil s dětmi, tak se všichni okamžitě šli přitulit a přivítat sestřičku. Jedině na Fínkovi bylo znát ten šok, že mám v rukách jiný dítě, který nezná. A jsem si docela jistá, že kdyby byl u porodu, tak jako kdysi (v tu dobu druhého porodu jen o něco starší) Matýsek, tak by sestřičku přijal snadněji, než když přišel k hotové věci.
Důvodů, proč jsem si při druhém těhotenství zvolila domácí porod bylo vícero..

•Jedním z nich bylo porodní trauma z prvního porodu v porodnici, kdy jsem spadla do porodnické rutiny a jinak jsem personál nezajímala. Chovali se ke mě jako k jedné z mnoha prvorodiček. Takže myšlenka na nějaký budoucí porod mimo zdravotnické zařízení vzešla už tehdy v průběhu toho prvního.
•Ztrátu důvěry v personál v porodnici při běžné péči o těhotnou (fyziologické těhotenství) dokonala jedna prohlídka v gynekologické ambulanci, kdy se personál choval vůči mě velmi nevhodně. Ve zkratce seřvali mě jako malý dítě, řekli mi, že tam nemám co dělat a že výsledky jsou ok a jestli nejsem spokojená s jejich péčí, tak mi můžou doporučit někoho jiného v okolí. A takhle mě vyhodili bez průkazky, která se v tu dobu už normálně vystavuje. Chování personálu jako profesionálů úroveň hadr.
•Covidová opatření: zákaz veškerého doprovodu k porodu. A chování zdravotnického personálu v porodnicích, co prosakovali ven od žen, které si při svých porodech v té době zažívaly šikany a porodnického násilí ve velké míře. (Hoax to nebyl, mám v rodině také takový příběh a rozhodně to nebylo přecitlivělé reakce dané ženy).
•Zjišťování si informací ohledně porodů obecně z odborných zdrojů. Ty mě ještě více ujistili, že je to pro mě daleko bezpečnější doma, než v porodnici.
•Podpora manžela, který ode mě průběžně získával relevantní informace o porodech. Sám si odnesl trauma z prvního porodu a přestože měl obavy ohledně domácího, věděl, že já jsem na to připravená.

Takže důvody, proč jsem při druhém těhotenství zvolila domácí porod bylo porodní trauma z prvního porodu v porodnici, chování personálu při porodu a zároveň ztráta důvěry personálu v porodnici při běžné péči o těhotnou. A doba Covidová tomu dala takovou poslední tečku. Věděla jsem, že sama bych v porodnici neporodila kvůli veškerým zákazům, které v tu dobu byly a ještě bych po celou dobu byla v nervech, jak to zvládá M... Tohle pro mě byly celkem důležité body, které jen potvrdily to, co jsem zjistila už během prvního porodu. Po tom, co jsem absolvovala různé zásahy do procesu a byla většinu doby sama mi bylo naprosto jasné, že tohle už nikdy nedopustím.

A proč jsem to zvolila i při dalších porodech?
Protože mám v těle tuto ošklivou vzpomínku, přestože trauma mám poléčené. Ale díky tomu jsem o sobě zjistila, že patřím mezi ženy, které nejsou schopny rodit v nemocnici, protože potřebují pro porod cítit se dobře, v bezpečí a v klidu podle nich. Protože pokud bych něco z toho neměla, pak bych neporodila a dítě by muselo jít s velkou pravděpodobností ven skrz velkou břišní operaci - a to císařským řezem (to je můj velký strašák od začátku, stejně jako epidurál). Ale těch důvodů je víc, i když vychází z mé jediné zkušenosti s nemocnicí před lety a můj druhý pobyt v nemocnici s akutním stavem mi ukázal i tu pozitivní stránku s chováním personálu. A tomu odjezdu s akutním stavem taky předcházelo uvědomění si, že tohle doma fakt nezvládnu a musím odjet, i když jsem chytla panický záchvat z tohohle uvědomění.
Budoucí rodiče, když uvažují nad místem porodu, tak je ani nenapadne, že by jim někdo kromě systému mohl dělat problémy. Respektive ne vždy a všude. Při porodu v porodnici žádost o vydání rodného listu podává porodnice a matriku nezajímají zdravotní věci ohledně matky, nebo dítěte. U domácího porodu to je jinak. V ten moment to je často na rodičích, porodní asistentce, nebo někom jiném (ošetřující lékař, 3.osoba - soused, dula...)

Avšak u prvního domácího porodu to nenapadlo ani nás, že by mohl být nějaký problém a vlastně po porodu jsem neměla energii na plýtvání a dohadování se s matrikou, že vyžaduje po nás něco, na co nemá nárok. A vlastně Kubu taky, a tak bez mého upozornění nechal matriku okopírovat veškeré údaje o mém těhotenství z průkazky a ještě jsem musela dojít podepsat papír o tom, že se nenechám zkontrolovat gynekologem, protože doba covidová a riziko infekce v šestinedělí.



Tentokrát jsme si chtěli udělat strýčka a zašli na matriku před porodem (cca měsíc před termínem), abychom zjistili jak to vypadá tentokrát a jestli se něco změnilo. Bohužel jsem odcházela zklamaná, nic se nezměnilo a matrika nadále překračuje hranice s požadavky na informace, na které nemá nárok. Po té jsem znovu a znovu dohledávala informace a zkušenosti dalších lidí, abych na matriku mohla zaslat zjištěné informace a pokusila se s nimi dohodnout. Což se bohužel ukázalo jako ztráta času, protože matrika si vybrala z informací jen ty, které se jim hodili do krámu a nikoliv relevantní informace, které potvrzovali mou nabídku na dostatečné poskytnutí podkladů pro vydání rodného listu.

Když jsme šli oznámit s novorozeným dítětem narození na matriku, tak dle chování matrikářky jsme mysleli, že vše je v pořádku a něco se změnilo. Jen do té doby, než přišla další osoba a bez představení se s námi začala dohadovat, že potřebují kopii průkazky, kde jsou uvedeny zdravotní záznamy o těhotenství a to i přestože razítka u kontrol nejsou ani jednou od lékaře, které tolik chtějí, ale od porodní asistentky. Jejich důvodem bylo to, že prý nemají jak jinak zjistit, že jsem dítě donosila a nebyla mi vydána jen průkazka - postrádá naprostou logiku ze zdravotního hlediska. A tedy, že nemají jak zjistit, jestli dítě je naše. Po vyzvání k tomu, aby nám řekli, jestli pochybují, že dítě, které s sebou fyzicky máme je naše nám jen oznámili, že to neví, ale že chtějí zprávu od pediatra - i tento argument postrádá veškerou logiku z hlediska, protože pediatr nemá jak zjistit, že dítě je dané matky.

Bylo to šílené, nakonec jsme si uhájili, že kopie průkazky vůbec neudělali a jen do protokolu zapsali termíny návštěv a plánovaných návštěv, které se neuskutečnily, protože jsem mezitím porodila. Ještě jsem podepisovala papír, že nedodám nic od gynekologa o svém zdravotním stavu a přestože jsme odmítli dodat papír i od pediatra, jelikož ani na toto matrika nemá nárok, podle právního závěru ministerstva vnitra a názoru bývalé ombudsmanky.

A to celé jen, protože jsem se rozhodla rodit mimo systém.


Popravdě nevím, jestli matrika kontaktovala naší pediatru, nebo ne. Mám pocit, že asi ne, při kontrolách se vždy ptala pouze na rodné číslo, jestli už ho máme. Každopádně rodný list jsme měli do 10 dnů hotový. A stížnost byla podána jak na kraj, tak na vedení našeho úřadu, kam spadá matrika.

Závěr: Jednoduše vedení úřadu stížnost zamítlo - udělali z nás problémisty, protože jsme údajně jediní, kteří si stěžují a že na matrice vždy byli rodiče velmi spokojeni s jednáním. Navíc že domácích porodů mají za rok několik. Ale prý právní oddělení má vypracovat nějaký lepší způsob vyřizování RL po domporodech pro rodiče. Krajský úřad se vyjádřil ke stížnosti, že to prošetří postupy matriky, ale nic víc.
První vlnky mi po delší době od poslíčků přišly kolem půl 3 ráno, kdy byly po delší pauze, různě dlouhé a jemné. Už po několikáté od Nového roku jsem šla zkusit sprchu 🚿teplou vodou (vanu 🛁 jsem si šetřila na později), jestli se něco stane, ale nic se nezměnilo. Dřív se to alespoň zjemnilo víc a ustalo. Vrátila jsem se do postele s telefonem, abych si kontrolovala jak často a dlouho vlny přicházejí. Po tom, když jsem zjistila, že vlny jsou nějakou dobu už celkem pravidelný, napsala jsem dule a porodní asistentce, že to vypadá že se něco začíná dít, ale že ještě mají čas.

Byla to prapodivná noc, protože Kuba byl trochu vzhůru, jakoby tušil, že se něco děje a ptal se, co může udělat. To už bylo kolem 5. Nebyla jsem si pořád jistá, jestli z toho porod bude, nebo to budou opět jen poslíčci. Vzpomněla jsem si na svou drahou dulu ❤️ a požádala Kubu, aby mi připravil voňavou napářku a že pak uvidíme co z toho bude. Přinesl mi do ložnice zapůjčenou stoličku, deky na přikrytí a nakonec připravený hrnec s napářkou. Vlny jsem prodýchávala nad příjemným teplem a nechala uklidňovat vůní bylinek. Co se nestalo, bylo zintenzivnění vln, silných, různě dlouhých, pravidelných. Ovšem to už jsem nezvládala kvůli jejich intenzitě jen prodýchávat. Beník 🐕 v tu dobu už větřil, že se něco děje a byl vždy na blízku, jako posledních pár měsíců. Zabalená do deky jsem si připravila mezi vlnami yogamatku do chodby, abych nerušila děti. Došla si pro gymnastický míč a půjčený peanut ball, abych je měla pro potřebu blízko u sebe. Gymnastický jsem využila okamžitě pro přenesení váhy z nohou do rukou a uvolnění tak spodní části těla při vlnách, což mi umožňovalo daleko větší zvládání vln. Začínala jsem už hučet, pro uvolnění čelisti a otevření hlasivek, zcela automaticky, aniž bych s tím cokoliv zmohla. Začala jsem už v tu dobu s Kubou řešit, že bychom měli dát vědět holkám, že to začalo. Jemu se stále nezdálo, že by jsme měli a že je moc brzo. Já jsem ovšem chtěla kvůli té intenzitě někoho u sebe, kdo se postará o tlumení. Mezi tím se nám probudili oba kluci, kteří chtěli jíst a jelikož já sama jsem nejedla, tak jsem si řekla jen o banán kvůli energii. Což akorát vyplnilo tu dobu, že jsem dostala v půl 7 zprávu od porodní asistentky, že pokud jsem vzhůru, tak ať zavolám. Obratem jí Kuba ode mě volal. Hned se  asistentkou začalo řešit jak mi je, což já nebyla v tu danou dobu schopná vůbec mluvit, protože pár vln po sobě bylo velmi rychle, což když slyšela tak posoudila, že to už na porod vypadá a jestli má tedy jet do Prahy na domluvené poradny, nebo si domluvit kolegyni na zastoupení a jet rovnou k nám. To se řešilo kvůli času a třetímu porodu (prý je nevyzpytatelný - sama jsem 3. dítě a málem jsem se narodila při natáčení monitoru na poradně) celkem dlouho. Nakonec se raději usoudilo, že teda přijede k nám podívat se na to, jak to vypadá a když tak pojede do Prahy, nebo domu, aby byla blízko. Samozřejmě se nezapomněla zajímat ještě k tomu, jestli jsem něco jedla, abych měla dostatek energie 🙌.

Občas to vypadalo, že se vlny trochu uklidnily, protože mi naskočil mozek a já normálně přemýšlela, jak kdybych nebyla na začátku porodu. Každopádně jsem v tu chvíli mohla řešit čistě logické záležitosti jako ozvat se dule, které Kuba měl zavolat. S tou byla dohoda taková, že se v klidu nasnídá, pobalí věci k porodu a vyjede k nám. V mezičase jsem si už sáhla i po druhém míči 🥜, abych se na něj mohla posadit a odlehčit nohám. Já se zase po tomto vyřešení situace mohla vrátit do porodního procesu, což mi šlo tak na půl, protože kluci kolem mě lítali jak tornáda 🌪️, dělali si ze mě prolézačku 🛝 a furt do mě šťouchali... Naštěstí brzy dorazila asistentka a po tom, co mě viděla, tak usoudila, že raději zůstane. Nechávala mi prostor pro odpočinek a klid. Vlastně ani nevím jak se to stalo, ale začala mi mačkat při vlnách akupresurní body na bedrech, které pomáhají při porodu zvládat bolesti lépe. V tu dobu jsem byla velmi ráda, že tam je někdo komu nemusím říkat, co má dělat, ale dělá sám od sebe to, co já potřebuju 🙌 fakt k nezaplacení, ale stejně mi tam chyběla ještě má drahá dula, na kterou jsem se moc těšila, až ji budu mít u sebe 🤫 Ta dorazila kolem půl 9 a velmi energicky se hned zajímala, co a jak a že by hned něco začala dělat. Kuba za pomoci duly zpacifikoval kluky, aby se s ním šli vyblbnout na chvilku ven a vyvenčit Beníka. Konečně na chvíli klid, než se všichni 4 vrátili s tím, že chlapi na úpravu oken skutečně přijeli a jestli bychom to nemohli zvládnout, aby okna byla lépe seřízená 😂😅 Což nás všechny 3 ženy zarazilo, asistentka se na chvíli zamyslela jestli by se to dalo zvládnout, když bychom se někam zasunuly a oni by obešli dům, což se ukázalo jako nemožné, protože byl potřeba celý dům se všemi okny 🫣 A na mě bylo, abych to naprosto vážně zamítla s tím, že v žádným případě 🙅‍♀️.  Ještě nějakou dobu jsme se všichni snažili tolerovat dětskou živelnost, která se ale nedala brzy zvládnout, a proto se musel vyřešit jejich odsun za babičkou, do té doby, než půjde do finále, abych měla klid a prostor na porodní proces.

Zbytek mám trochu slitý časově, vůbec netuším, jen jsem vnímala péči ne jedné, nebo dvou osob, ale rovnou tří, kteří se u mě střídali. Kuba se staral, abych měla dostatek tekutin a energie. Udělal mi během té doby i ječmen, který si myslím, že mě v průběhu zdlouhavého porodu zachraňoval energeticky a minerálně. Poprvé jsem během porodu jedla, i když ne moc, ale jedla 🍜🙌. Dula s asistentkou o mě pečovaly jak duševně, abych měla prostor a klid, aby mi bylo dobře a abych snadněji zvládala křížové bolesti. Využila jsem jak napářku v průběhu, tak aromaterapii v celém průběhu porodu, díky bohu za masáž od duly 🙏❤️ možnost, kdy jsem mezi kontrakcemi mohla spát. Asistentka ulevovala masáží rebozem. Kuba se částečně snažil u mě být a nebýt. Když u mě nebyl, tak si domlouval termíny ve školkách. Ženy jsem ani později už nerozeznal, která v danou chvíli je u mě, protože jejich energie byla u obou velmi podobná a jemná, že odchod jedné a příchod druhé jsem ani nezaznamenala. Zažila jsem v průběhu porodu i dlouhou koupel, kde jsem mohla zrelaxovat a zároveň nechat vše plynout. A přestože jsem dřív nechápala, proč se nechávají ženy u domporodu vnitřně vyšetřovat, tak jsem to tentokrát i já sama 2x dobrovolně podstoupila s nadějí, že to snad už brzy bude... Nebylo ale rozhodně to nebylo nic, co by mě v tomto případě rozhodilo a způsobilo stres, jako když jsem tohle "musela" podstupovat co 4 hodiny v porodnici 🥴.

Každopádně v tu chvíli jsme všichni k tomu začali přistupovat, že se pozice musí zefektivnit. Částečně jsem na to šla intuicí a částečně svými vědomostmi, ale ani to mi nebránilo se plně ponořit do sebe (aneb když dula využívá své zkušenosti v praxi i u vlastního porodu). Na suchu bylo pro mě daleko horší v leže zvládat křížové bolesti a tak jsme všichni měli své poprvé - polohování na posteli s pomocí přístrojem TENS (elektrody, které pomáhají zvládat bolest). Po nějaké době, kdy jsme vyzkoušeli všechny možné způsoby, jsem dostala otázku, jestli se nechci zase přesunout do vany, že tam si zase trochu odpočinu a mohlo by se to v ní dojet.

Nevím, jak dlouho jsem v ní strávila, ale vím, že už se začalo stmívat a ženy mi v koupelně rozsvítily připravené červené světýlka, nechaly difuzér s EO a průběžně mě buď stále mačkaly akupunkturní body, anebo polévaly vodou (jak se občas vyplatí mít dětské hračky v koupelně)😅. Kuba mi donesl zapálenou svíčku ze včelího vosku ❤️‍🔥, vonnou tyčinku 💨 do koupelny, ale i dětskou kapsičku a zbytek Vincentky. Takový servis jsem snad nikdy neměla.

Ve vaně 🛀 jsem strávila ještě nějakou dobu, prodýchávala vlny opřená o peanut ball 🥜, nechala se opečovávat ženami, které byly tiché a když měly možnost tak odpočívaly se mnou, dokud nebyla potřeba další jejich péče. Neustále jsem měla pocit, že jsem si plně vědoma všeho, co se kolem mě děje. Ale z vyprávění porodního týmu to tak zcela nebylo.

Později, když už to vypadalo, že se jde do finále, tak se Kuba rozhodl, že dojede 🚗 pro kluky, aby byli u příchodu sourozence (navíc to bylo Matyho přání už od těhotenství). Jen co odjel, tak se celý proces rozjel do jiných obrátek, po celou dobu jsem  pohybovala s nohama z kleku do  startovací pozice a zpět, tak jak mi to přišlo, abych miminku udělala v porodních cestách dostatek prostoru pro průchod. Stejně mi přišlo, že to jde hodně pomalu. V určité fázi průchodu hlavičky mě zachvátila naprostá panika z tlaku, že mě to dítě uvnitř úplně roztrhne, že má velkou hlavu. 😱 Ženám jsem začala říkat něco - že už nechci a že už nemůžu dál, cítila jsem se hodně na dně a že už to skutečně nemůžu zvládnout. Docházeli mi síly po psychické stránce, ale fyzicky jsem ještě měla sil dost. Ženy si předali informaci o krizi a pohledy. Udělaly pro mě velmi důležitý akt, kdy se moje hlava zvládla zastavit v tom nepřeberném přehlcení, pomocí krizových Bachových esencí. A já zbytek porodu dala tak trochu na sílu, kdy jsem vědomě silou tlačila své dítě ven. Během toho mě ženy neustále opečovávaly a kontrolovaly, jak to jde + chránily hlavu miminku, kvůli dnu vany.

Konec nastal chvíli předtím, než se Kuba s dětmi vrátil zpět. Ale to jsem už měla malého na sobě, kdy jsem si ho sama vytáhla z vody a ženy přes něj akorát daly plenku, aby mu nebyla zima. Malý byl celý od mázku, jako asi žádný z předešlých dětí. Ale byl stejně vlasatý a příchod pro něj asi nebyl zcela klidný, proto se ozýval intenzivně, aby si tu změnu mohl zpracovat v bezpečí a teple. Z Kubovo výrazu tváře mi bylo jasné, že je zklamaný z toho, že to s dětmi nestihl, ale alespoň už byl prostor pro následný mazlení i s dětmi. Navíc mi ženy mohly pomoci vylézt vany, kvůli kontrolování ztráty krve po porodu. A malého mohl při tom podržet Kuba, tak aby ani jednomu z nás neublížil. Přesunuli jsme se všichni na matraci do ložnice, kde jsme čekali na odloučení placenty, přisátí miminka a zjištění pohlaví (kdo by řekl, že i na potřetí to bude další kluk 😅).

Po tom co se odloučila placenta jsem domluvila, že pupečník rituálně přepálíme. A tak se také stalo. Pak už jen úklid domácnosti, má první poporodní sprcha a bonding malého s tatínkem ❤️.

Závěr:
Člověk by řekl, že třetí porod může být překotný, nebo rychlejší než třeba první, ale ani na potřetí to nebylo nic jednoduchého 15 hodin, jen to fiklo. A i přesto vzpomínám na tento porod nejen s velkou pokorou, ale také úctou, vděčností 🙏 a obrovskou láskou. 😍

Později jsem se dozvěděla od svých žen, že porod byl krásný, i když všechny nás překvapil svou délkou, ale také to, že pravděpodobně se ten náš malý plaváček narodil ve vaku blan, který pravděpodobně porodní asistentka nechtěně praskla rukou při jištění hlavičky ve vaně (špatně se jí to ve vaně kontrolovalo). A tak tu máme jeden malý zázrak, který k nám přišel s velkou pravděpodobností podruhé a nejen že mi splnil můj sen o porodu do vody, ale nejspíš patří i k výjimečným miminkům, kteří se narodili ve vaku blan.
Dnes to může vypadat, že to je moderní a in dělat všelijaké věci ohledně oddělení dítěte, hlavně když člověk říká, že nenechal pupeční šňůru přestřihnut.
Avšak tento krásný a jemný rituál, jak oddělit placentu a dítě skrz plamen svíčky je daleko starší než dnešní doba. Pochází z doby starověku, kdy tuto metodu využívalo mnoho národů.
Avšak narozdíl od lotosového porodu, který lze občas uskutečnit po domluvě se zdravotním personálem v porodnici, toto v porodnici s velkou pravděpodobností neprojde kvůli bezpečnosti s otevřeným ohněm.

Tato metoda oddělení lze uskutečnit až po té, co se placenta narodí a pupečník, který s ní spojuje miminko je zcela dotepaný a stále nepřerušený. Tomuto způsobu narození se také říká - částečný lotosový porod. Otevřený oheň ze svíce přepaluje pupeční šňůru a zabraňuje tak infekci. Záměrem rituálu je přesunout Qi (životní sílu), která zbývá v placentě k miminku.

       (zdroj: vlastní knihovna, foceno Sárou Holanovou)

Proč přepalovat pupečník?
Třeba pokud nemáme po ruce sterilní nůžky na přestřižení pupeční šňůry je bezpečnější a čistší ji přepálit. Mimo to zbytek pupečníku při přepálení rychleji vyschne a odpadne. Nejlépe se to dělá minimálně ve dvou lidech. A proces může trvat od 10 minut až po čtvrt hodinu (plus mínus). Možná u toho budete nadávat, co jste si to vymysleli, ale budete mít určitě krásnou vzpomínku. U nás to tak bylo, protože víc lidí drželo šňůru a jeden člověk přepaloval - o to to bylo delší 😅. A pokud máte po ruce porodní asistentku, tak kdykoliv můžete změnit názor a tu šňůru jednoduše přestřihnut 😀 (nebyl náš případ, kdyby si to někdo myslel).

Každopádně toto je víc než jen oddělení dítěte od placenty, ale skutečně rituál oddělení dítěte od symbolu, který mu dodával v děloze vše potřebné a zároveň ochraňoval. Takže když si tuto cestu zvolíte, pak myslete že to je způsob kdy je třeba zpomalit a vnímat tady a teď.

Co je k tomu potřeba?
• alespoň 2 dlouhé svíčky z přírodního materiálu (já zvolila ze včelího vosku)
•  jak jinak něco čím svíčky zapálíte
• tepelná ochrana pro miminko jako třeba kus kartónu (nejlépe 2 vrstvy)
• krabice na vypalování pupeční šňůry, lze ji také vystužit hliníkovou fólií pro zachycení kapajícího vosku, případně lze to jednodušeji za použití větší misky s vodou

Jak na to?
Pokud je vše v pořádku je lepší počkat cca 3 hodiny po porodu placenty. Miminko by mělo být zabalené a být otočené v opačném směru než je placenta. K ochraně před horkem použít připravenou ochranu pro miminku. Zapálíte svíčku a vyberte místo kde šňůru přepálíte. Někdo může šňůru jemně držet a nesmí se za ní tahat! Svíčky držte nad krabicí/miskou naproti sobě a začněte přepalovat na vámi zvoleném stejném místě. Pokračujte tak dlouho dokud se pupeční šňůra zcela nepropálí.

.                   (zdroj: https://pin.it/dcHvqi7VX)

Tipy
• Je dobré čas od času sáhnout na pupečník u strany dítěte jestli se příliš nezahřívá
• Dávejte případně pozor na malé děti a domácí mazlíčky, aby se vám nepřipletli k ohni
• Při hoření lze slyšet praskání a bublání, jak se z pupečníku uvolňují nahromaděné plyny
• Můžete cítit vůní jak při grilování 
• Je možné, že během rituálu prepalovani budete mít chuť zazpívat nějakou píseň - klidně to udělejte 🤗
• Jakmile se placenta od miminka oddělí, nějakou dobu počkejte než se zbytek pupečníku dotkne kůže miminka, zkontrolujte ho, protože může zůstat pár minut ještě horký a miminko by se tak mohlo popálit
• Na pahýl není třeba nic dávat za pár dní odpadne sám (3-5 dní)

Pokud se budou dodržovat bezpečnostní pokyny, pak by tento způsob měl být naprosto bezpečný.

Pokud nechcete nic vysvětlovat pediatrovi, tak můžete zbývající pahýl ještě před návštěvou pediatra ustřihnout (zkrátit) vydesinfikovanými nůžkami, nebo už kleštěmi (dobře poslouží místo desinfekce i vysokoprocentní alkohol). Z mé zkušenosti jsme to udělali, přestože máme velmi fajn doktorku a je respektující, tak jsme nechtěli nic vysvětlovat ohledně toho, proč je konec pahýlku "seškvařený" - černý (kontrola doma 2 dny po porodu). A i tak zbytek po ustřižení odpadl velmi rychle do 5dnů od porodu, na to že naše třetí dítě je narozené v zimě.
Novější příspěvky Domovská stránka

O NÁS

I could look back at my life and get a good story out of it. It's a picture of somebody trying to figure things out.

SUBSCRIBE & FOLLOW

OBLÍBENÉ ČLÁNKY

  • Problém zvaný MATRIKA
  • Proč jsem si vybrala domácí porod
  • Příběh zrození malé Amazonky
  • Přepálení pupečníku
  • Poprvé jinak aneb Léčivý porodní příběh
  • Porodní příběh - porod číslo 3

RUBRIKY

  • asistovaný porod 1
  • domácí porod 3
  • matrika 1
  • Porod 3
  • Porodní příběh 3
  • Porodní rituály 1
  • poučení 1
  • rodný list 1
  • tělo 1
  • trauma 1
  • uvědomění 1

Advertisement

KONTAKTNÍ FORMULÁŘ

Název

E-mail *

Vzkaz *

Prohledat tento blog

Používá technologii služby Blogger.

Archiv blogu

  • dubna 2026 (1)
  • srpna 2025 (1)
  • července 2025 (1)
  • srpna 2024 (1)
  • května 2024 (1)
  • dubna 2024 (1)

Nahlásit zneužití

  • Domovská stránka

O mně

Verry
Zobrazit celý můj profil

Popular Posts

  • Přepálení pupečníku
  • Příběh zrození malé Amazonky
  • Problém zvaný MATRIKA
  • Proč jsem si vybrala domácí porod

Labels

Designed by OddThemes | Distributed By Gooyaabi Template