Důvodů, proč jsem si při druhém těhotenství zvolila domácí porod bylo vícero..

•Jedním z nich bylo porodní trauma z prvního porodu v porodnici, kdy jsem spadla do porodnické rutiny a jinak jsem personál nezajímala. Chovali se ke mě jako k jedné z mnoha prvorodiček. Takže myšlenka na nějaký budoucí porod mimo zdravotnické zařízení vzešla už tehdy v průběhu toho prvního.

•Ztrátu důvěry v personál v porodnici při běžné péči o těhotnou (fyziologické těhotenství) dokonala jedna prohlídka v gynekologické ambulanci, kdy se personál choval vůči mě velmi nevhodně. Ve zkratce seřvali mě jako malý dítě, řekli mi, že tam nemám co dělat a že výsledky jsou ok a jestli nejsem spokojená s jejich péčí, tak mi můžou doporučit někoho jiného v okolí. A takhle mě vyhodili bez průkazky, která se v tu dobu už normálně vystavuje. Chování personálu jako profesionálů úroveň hadr.

•Covidová opatření: zákaz veškerého doprovodu k porodu. A chování zdravotnického personálu v porodnicích, co prosakovali ven od žen, které si při svých porodech v té době zažívaly šikany a porodnického násilí ve velké míře. (Hoax to nebyl, mám v rodině také takový příběh a rozhodně to nebylo přecitlivělé reakce dané ženy).

•Zjišťování si informací ohledně porodů obecně z odborných zdrojů. Ty mě ještě více ujistili, že je to pro mě daleko bezpečnější doma, než v porodnici.

•Podpora manžela, který ode mě průběžně získával relevantní informace o porodech. Sám si odnesl trauma z prvního porodu a přestože měl obavy ohledně domácího, věděl, že já jsem na to připravená.

Takže důvody, proč jsem při druhém těhotenství zvolila domácí porod bylo porodní trauma z prvního porodu v porodnici, chování personálu při porodu a zároveň ztráta důvěry personálu v porodnici při běžné péči o těhotnou. A doba Covidová tomu dala takovou poslední tečku. Věděla jsem, že sama bych v porodnici neporodila kvůli veškerým zákazům, které v tu dobu byly a ještě bych po celou dobu byla v nervech, jak to zvládá M... Tohle pro mě byly celkem důležité body, které jen potvrdily to, co jsem zjistila už během prvního porodu. Po tom, co jsem absolvovala různé zásahy do procesu a byla většinu doby sama mi bylo naprosto jasné, že tohle už nikdy nedopustím.

A proč jsem to zvolila i při dalších porodech?

Protože mám v těle tuto ošklivou vzpomínku, přestože trauma mám poléčené. Ale díky tomu jsem o sobě zjistila, že patřím mezi ženy, které nejsou schopny rodit v nemocnici, protože potřebují pro porod cítit se dobře, v bezpečí a v klidu podle nich. Protože pokud bych něco z toho neměla, pak bych neporodila a dítě by muselo jít s velkou pravděpodobností ven skrz velkou břišní operaci - a to císařským řezem (to je můj velký strašák od začátku, stejně jako epidurál). Ale těch důvodů je víc, i když vychází z mé jediné zkušenosti s nemocnicí před lety a můj druhý pobyt v nemocnici s akutním stavem mi ukázal i tu pozitivní stránku s chováním personálu. A tomu odjezdu s akutním stavem taky předcházelo uvědomění si, že tohle doma fakt nezvládnu a musím odjet, i když jsem chytla panický záchvat z tohohle uvědomění.