První vlnky mi po delší době od poslíčků přišly kolem půl 3 ráno, kdy byly po delší pauze, různě dlouhé a jemné. Už po několikáté od Nového roku jsem šla zkusit sprchu 🚿teplou vodou (vanu 🛁 jsem si šetřila na později), jestli se něco stane, ale nic se nezměnilo. Dřív se to alespoň zjemnilo víc a ustalo. Vrátila jsem se do postele s telefonem, abych si kontrolovala jak často a dlouho vlny přicházejí. Po tom, když jsem zjistila, že vlny jsou nějakou dobu už celkem pravidelný, napsala jsem dule a porodní asistentce, že to vypadá že se něco začíná dít, ale že ještě mají čas.
Byla to prapodivná noc, protože Kuba byl trochu vzhůru, jakoby tušil, že se něco děje a ptal se, co může udělat. To už bylo kolem 5. Nebyla jsem si pořád jistá, jestli z toho porod bude, nebo to budou opět jen poslíčci. Vzpomněla jsem si na svou drahou dulu ❤️ a požádala Kubu, aby mi připravil voňavou napářku a že pak uvidíme co z toho bude. Přinesl mi do ložnice zapůjčenou stoličku, deky na přikrytí a nakonec připravený hrnec s napářkou. Vlny jsem prodýchávala nad příjemným teplem a nechala uklidňovat vůní bylinek. Co se nestalo, bylo zintenzivnění vln, silných, různě dlouhých, pravidelných. Ovšem to už jsem nezvládala kvůli jejich intenzitě jen prodýchávat. Beník 🐕 v tu dobu už větřil, že se něco děje a byl vždy na blízku, jako posledních pár měsíců. Zabalená do deky jsem si připravila mezi vlnami yogamatku do chodby, abych nerušila děti. Došla si pro gymnastický míč a půjčený peanut ball, abych je měla pro potřebu blízko u sebe. Gymnastický jsem využila okamžitě pro přenesení váhy z nohou do rukou a uvolnění tak spodní části těla při vlnách, což mi umožňovalo daleko větší zvládání vln. Začínala jsem už hučet, pro uvolnění čelisti a otevření hlasivek, zcela automaticky, aniž bych s tím cokoliv zmohla. Začala jsem už v tu dobu s Kubou řešit, že bychom měli dát vědět holkám, že to začalo. Jemu se stále nezdálo, že by jsme měli a že je moc brzo. Já jsem ovšem chtěla kvůli té intenzitě někoho u sebe, kdo se postará o tlumení. Mezi tím se nám probudili oba kluci, kteří chtěli jíst a jelikož já sama jsem nejedla, tak jsem si řekla jen o banán kvůli energii. Což akorát vyplnilo tu dobu, že jsem dostala v půl 7 zprávu od porodní asistentky, že pokud jsem vzhůru, tak ať zavolám. Obratem jí Kuba ode mě volal. Hned se asistentkou začalo řešit jak mi je, což já nebyla v tu danou dobu schopná vůbec mluvit, protože pár vln po sobě bylo velmi rychle, což když slyšela tak posoudila, že to už na porod vypadá a jestli má tedy jet do Prahy na domluvené poradny, nebo si domluvit kolegyni na zastoupení a jet rovnou k nám. To se řešilo kvůli času a třetímu porodu (prý je nevyzpytatelný - sama jsem 3. dítě a málem jsem se narodila při natáčení monitoru na poradně) celkem dlouho. Nakonec se raději usoudilo, že teda přijede k nám podívat se na to, jak to vypadá a když tak pojede do Prahy, nebo domu, aby byla blízko. Samozřejmě se nezapomněla zajímat ještě k tomu, jestli jsem něco jedla, abych měla dostatek energie 🙌.
Občas to vypadalo, že se vlny trochu uklidnily, protože mi naskočil mozek a já normálně přemýšlela, jak kdybych nebyla na začátku porodu. Každopádně jsem v tu chvíli mohla řešit čistě logické záležitosti jako ozvat se dule, které Kuba měl zavolat. S tou byla dohoda taková, že se v klidu nasnídá, pobalí věci k porodu a vyjede k nám. V mezičase jsem si už sáhla i po druhém míči 🥜, abych se na něj mohla posadit a odlehčit nohám. Já se zase po tomto vyřešení situace mohla vrátit do porodního procesu, což mi šlo tak na půl, protože kluci kolem mě lítali jak tornáda 🌪️, dělali si ze mě prolézačku 🛝 a furt do mě šťouchali... Naštěstí brzy dorazila asistentka a po tom, co mě viděla, tak usoudila, že raději zůstane. Nechávala mi prostor pro odpočinek a klid. Vlastně ani nevím jak se to stalo, ale začala mi mačkat při vlnách akupresurní body na bedrech, které pomáhají při porodu zvládat bolesti lépe. V tu dobu jsem byla velmi ráda, že tam je někdo komu nemusím říkat, co má dělat, ale dělá sám od sebe to, co já potřebuju 🙌 fakt k nezaplacení, ale stejně mi tam chyběla ještě má drahá dula, na kterou jsem se moc těšila, až ji budu mít u sebe 🤫 Ta dorazila kolem půl 9 a velmi energicky se hned zajímala, co a jak a že by hned něco začala dělat. Kuba za pomoci duly zpacifikoval kluky, aby se s ním šli vyblbnout na chvilku ven a vyvenčit Beníka. Konečně na chvíli klid, než se všichni 4 vrátili s tím, že chlapi na úpravu oken skutečně přijeli a jestli bychom to nemohli zvládnout, aby okna byla lépe seřízená 😂😅 Což nás všechny 3 ženy zarazilo, asistentka se na chvíli zamyslela jestli by se to dalo zvládnout, když bychom se někam zasunuly a oni by obešli dům, což se ukázalo jako nemožné, protože byl potřeba celý dům se všemi okny 🫣 A na mě bylo, abych to naprosto vážně zamítla s tím, že v žádným případě 🙅♀️. Ještě nějakou dobu jsme se všichni snažili tolerovat dětskou živelnost, která se ale nedala brzy zvládnout, a proto se musel vyřešit jejich odsun za babičkou, do té doby, než půjde do finále, abych měla klid a prostor na porodní proces.
Zbytek mám trochu slitý časově, vůbec netuším, jen jsem vnímala péči ne jedné, nebo dvou osob, ale rovnou tří, kteří se u mě střídali. Kuba se staral, abych měla dostatek tekutin a energie. Udělal mi během té doby i ječmen, který si myslím, že mě v průběhu zdlouhavého porodu zachraňoval energeticky a minerálně. Poprvé jsem během porodu jedla, i když ne moc, ale jedla 🍜🙌. Dula s asistentkou o mě pečovaly jak duševně, abych měla prostor a klid, aby mi bylo dobře a abych snadněji zvládala křížové bolesti. Využila jsem jak napářku v průběhu, tak aromaterapii v celém průběhu porodu, díky bohu za masáž od duly 🙏❤️ možnost, kdy jsem mezi kontrakcemi mohla spát. Asistentka ulevovala masáží rebozem. Kuba se částečně snažil u mě být a nebýt. Když u mě nebyl, tak si domlouval termíny ve školkách. Ženy jsem ani později už nerozeznal, která v danou chvíli je u mě, protože jejich energie byla u obou velmi podobná a jemná, že odchod jedné a příchod druhé jsem ani nezaznamenala. Zažila jsem v průběhu porodu i dlouhou koupel, kde jsem mohla zrelaxovat a zároveň nechat vše plynout. A přestože jsem dřív nechápala, proč se nechávají ženy u domporodu vnitřně vyšetřovat, tak jsem to tentokrát i já sama 2x dobrovolně podstoupila s nadějí, že to snad už brzy bude... Nebylo ale rozhodně to nebylo nic, co by mě v tomto případě rozhodilo a způsobilo stres, jako když jsem tohle "musela" podstupovat co 4 hodiny v porodnici 🥴.
Každopádně v tu chvíli jsme všichni k tomu začali přistupovat, že se pozice musí zefektivnit. Částečně jsem na to šla intuicí a částečně svými vědomostmi, ale ani to mi nebránilo se plně ponořit do sebe (aneb když dula využívá své zkušenosti v praxi i u vlastního porodu). Na suchu bylo pro mě daleko horší v leže zvládat křížové bolesti a tak jsme všichni měli své poprvé - polohování na posteli s pomocí přístrojem TENS (elektrody, které pomáhají zvládat bolest). Po nějaké době, kdy jsme vyzkoušeli všechny možné způsoby, jsem dostala otázku, jestli se nechci zase přesunout do vany, že tam si zase trochu odpočinu a mohlo by se to v ní dojet.
Nevím, jak dlouho jsem v ní strávila, ale vím, že už se začalo stmívat a ženy mi v koupelně rozsvítily připravené červené světýlka, nechaly difuzér s EO a průběžně mě buď stále mačkaly akupunkturní body, anebo polévaly vodou (jak se občas vyplatí mít dětské hračky v koupelně)😅. Kuba mi donesl zapálenou svíčku ze včelího vosku ❤️🔥, vonnou tyčinku 💨 do koupelny, ale i dětskou kapsičku a zbytek Vincentky. Takový servis jsem snad nikdy neměla.
Ve vaně 🛀 jsem strávila ještě nějakou dobu, prodýchávala vlny opřená o peanut ball 🥜, nechala se opečovávat ženami, které byly tiché a když měly možnost tak odpočívaly se mnou, dokud nebyla potřeba další jejich péče. Neustále jsem měla pocit, že jsem si plně vědoma všeho, co se kolem mě děje. Ale z vyprávění porodního týmu to tak zcela nebylo.
Později, když už to vypadalo, že se jde do finále, tak se Kuba rozhodl, že dojede 🚗 pro kluky, aby byli u příchodu sourozence (navíc to bylo Matyho přání už od těhotenství). Jen co odjel, tak se celý proces rozjel do jiných obrátek, po celou dobu jsem pohybovala s nohama z kleku do startovací pozice a zpět, tak jak mi to přišlo, abych miminku udělala v porodních cestách dostatek prostoru pro průchod. Stejně mi přišlo, že to jde hodně pomalu. V určité fázi průchodu hlavičky mě zachvátila naprostá panika z tlaku, že mě to dítě uvnitř úplně roztrhne, že má velkou hlavu. 😱 Ženám jsem začala říkat něco - že už nechci a že už nemůžu dál, cítila jsem se hodně na dně a že už to skutečně nemůžu zvládnout. Docházeli mi síly po psychické stránce, ale fyzicky jsem ještě měla sil dost. Ženy si předali informaci o krizi a pohledy. Udělaly pro mě velmi důležitý akt, kdy se moje hlava zvládla zastavit v tom nepřeberném přehlcení, pomocí krizových Bachových esencí. A já zbytek porodu dala tak trochu na sílu, kdy jsem vědomě silou tlačila své dítě ven. Během toho mě ženy neustále opečovávaly a kontrolovaly, jak to jde + chránily hlavu miminku, kvůli dnu vany.
Konec nastal chvíli předtím, než se Kuba s dětmi vrátil zpět. Ale to jsem už měla malého na sobě, kdy jsem si ho sama vytáhla z vody a ženy přes něj akorát daly plenku, aby mu nebyla zima. Malý byl celý od mázku, jako asi žádný z předešlých dětí. Ale byl stejně vlasatý a příchod pro něj asi nebyl zcela klidný, proto se ozýval intenzivně, aby si tu změnu mohl zpracovat v bezpečí a teple. Z Kubovo výrazu tváře mi bylo jasné, že je zklamaný z toho, že to s dětmi nestihl, ale alespoň už byl prostor pro následný mazlení i s dětmi. Navíc mi ženy mohly pomoci vylézt vany, kvůli kontrolování ztráty krve po porodu. A malého mohl při tom podržet Kuba, tak aby ani jednomu z nás neublížil. Přesunuli jsme se všichni na matraci do ložnice, kde jsme čekali na odloučení placenty, přisátí miminka a zjištění pohlaví (kdo by řekl, že i na potřetí to bude další kluk 😅).
Po tom co se odloučila placenta jsem domluvila, že pupečník rituálně přepálíme. A tak se také stalo. Pak už jen úklid domácnosti, má první poporodní sprcha a bonding malého s tatínkem ❤️.
Závěr:
Člověk by řekl, že třetí porod může být překotný, nebo rychlejší než třeba první, ale ani na potřetí to nebylo nic jednoduchého 15 hodin, jen to fiklo. A i přesto vzpomínám na tento porod nejen s velkou pokorou, ale také úctou, vděčností 🙏 a obrovskou láskou. 😍
Později jsem se dozvěděla od svých žen, že porod byl krásný, i když všechny nás překvapil svou délkou, ale také to, že pravděpodobně se ten náš malý plaváček narodil ve vaku blan, který pravděpodobně porodní asistentka nechtěně praskla rukou při jištění hlavičky ve vaně (špatně se jí to ve vaně kontrolovalo). A tak tu máme jeden malý zázrak, který k nám přišel s velkou pravděpodobností podruhé a nejen že mi splnil můj sen o porodu do vody, ale nejspíš patří i k výjimečným miminkům, kteří se narodili ve vaku blan.
